Jak děti vidí Čapka aneb Setkání dětí regionu Jestřebích hor v knihovnách

Celé Česko čte Čapka. Tak proč bychom se tak trochu nebo víc nepřidali i my? Sice nebudeme číst, ale celý den se budeme věnovat této osobnosti „velkého formátu“.  To byl prvotní nápad v hlavách knihovnic na pracovní poradě. Týden knihoven je termín jako stvořený pro tuto akci, a tak jsme začátkem září začaly plánovat: Zapojíme děti a knihovnice z našeho regionu, podělíme se o přípravu i náklady. Ještě vymyslet název… A společná akce rtyňské a úpické knihovny „Jak děti vidí Čapka aneb Setkání dětí regionu Jestřebích hor v knihovnách“ byla na světě.

Celkem 25 dětí a 7 dospělých  ze Rtyně, Úpice, Batňovic, Malých Svatoňovic a Červeného Kostelce se sešlo v sobotu v 9 hodin v Městské knihovně ve Rtyni. Na úvod nás místní děti přivítaly dramatizací pohádky Karla Čapka, kterou si připravily všechny skupiny. Tady přepadl Lotrando kupce a v závěru předal živnost mladému Lotrandovi. Jak jinak také – v podhůří Brend.

Dopoledne uteklo jako voda ve znamení soutěží jednotlivých družstev, vyprávěním o dětství Karla Čapka a jeho sourozenců Josefa a Heleny i o Karlově zálibě – fotografování. Všechny děti obdržely připravenou minibrožuru „Karel Čapek“, do které doplňovaly v průběhu dne některé údaje či obrázky a zároveň jim s podpisy všech účastníků měla posloužit jako upomínka na tento den.

Když se přiblížila doba oběda, přesunuli jsme se všichni do místní restaurace, kde pro nás připravili chutný oběd. Děti byly obslouženy v samostatném salonku s pokyny, že se musí chovat jako opravdoví „dospěláci“ v restauraci a my knihovnice jsme skoro nemohly věřit, jak byly hodné a jak se vypořádaly s tou velkou porcí oběda.

S plnými bříšky jsme nastoupili do připraveného autobusu, který pro nás objednala paní starostka Malých Svatoňovic a který nás odvezl do rodiště Karla Čapka. Místní Muzeum bratří Čapků bylo přínosným zpestřením a věříme, že dětem díky poutavému vyprávění paní starostky alespoň část informací v hlavičkách zůstane. Čas zbyl i na další divadlo. Tentokrát jsme shlédli pohádku O havlovickém vodníkovi, nápaditě ztvárněnou dětmi z Malých Svatoňovic v podobě stínového divadla.

Ti, kteří bydlí ve Svatoňovicích a v okolí, vědí, že přímo na náměstí je výborná léčivá studánka. Vždyť ne nadarmo byl pan doktor Čapek ve Svatoňovicích nejen báňským ale také lázeňským lékařem. Dnes si lidé pro tuto vodu jezdí z širokého okolí a říká se, že má opravdu zázračné účinky. Ani my jsme tedy nemohli opustit tuto obec, aniž bychom ochutnali zmiňovaný zázrak, a můžeme jen potvrdit, že voda je opravdu lahodná.

Než pro nás přijel opět autobus, vyzkoušeli jsme své znalosti o K. Čapkovi přímo na náměstí v připraveném kvízu. Dařilo se výborně, z čehož jsme měly my knihovnice velkou radost.

Po přesunu do Úpice jsme se šli projít na zdejší náměstí, kde stojí dům, v němž za dob Karla Čapka býval poštovní úřad, a tudíž byla tato budova dějištěm Pošťácké pohádky. Tuto skutečnost připomíná i informační cedulka na zdi. Sluníčko nám nádherně svítilo, a tak jsme se jen pomalu vraceli zpět ke knihovně. Cestou jsme míjeli školu, kterou bratří Čapkové navštěvovali v Úpici, a vše jsme zakončili prohlídkou domu, ve kterém rodina Čapkova v letech 1890 až 1907 bydlela. V současné době zde sídlí Obvodní oddělení Policie ČR, budova je zrekonstruována a vnitřní prostory včetně dobového vybavení jsou zčásti zachovány. Je zde zřízena i malá expozice věnovaná rodině Čapkově v Úpici. Jen ta krásná zahrada, o niž tatínek Antonín tak rád pečoval, už tu není. Zůstal jen velký habr…

Čas rychle utíkal, takže jsme se rychle občerstvili čerstvě upečeným perníkem a pustili se do dalších dramatizací. Pošťácká pohádka se přímo nabízela. A tak bylo dílem náhody, že zbývající 2 skupiny (úpičtí a batňovičtí) připravily právě tuhle. Děti z Úpice si zahrály na poštovské skřítky, které vyrušil pan Kolbaba,  a děti z Batňovic perfektně doručily psaníčko od Františka nešťastné Mařence a ještě to zvládly ve verších.

A teď hurá na obrázky. Tedy spíš pořádné obrazy, protože každá skupina měla namalovat velký obraz k některé z pohádek Karla Čapka. Zprvu se zdálo velmi těžké zaplnit tak velkou plochu, ale postupně s nápady dětí přibývalo i barviček na papíře. Brzy na nás vyskočil z houští Lotrando, u náhonu seděl havlovický vodník nebo z pošty přicházel pan Kolbaba. Povedené malby dnes zdobí vstupní chodbu Městské knihovny v Úpici a mohou je obdivovat všichni návštěvníci.

Pomalu se blížil závěr naší akce, a tak jsme si ještě honem chtěli trochu zasoutěžit. Velký úspěch mělo písničkové klání. Vždyť už jsme hráli divadlo, malovali a ten zpěv tu ještě chyběl. Každé družstvo mělo za úkol vymyslet co nejvíce písniček o zvířatech a samozřejmě je také zazpívat. Bylo to opravdu napjaté, znali jsme fůru písní. Někdo však zvítězit musel a tentokrát to byli „červenokostelečtí“.

Před odchodem ještě malá svačinka, aby nám někdo cestou domů náhodou neomdlel hlady, a pak velké loučení. Úpičtí rovnou domů, batňovičtí se vydali pěšky a zbytek pelášil na autobus.

Zdálo se, že všichni jsou spokojeni, plni dojmů i nových informací. A o to nám přeci šlo. Společně se pobavit a ukázat, že to jde třeba i s Karlem Čapkem…